Juliette Austen

Sem vložte podnadpis

  • Jméno:  Juliette Austen
  • Věk:  18 let
  • Značky:  Žádné

Povaha

Začněme tím, na co vůbec není pyšná. Jako každá osoba, tak i Juliette má své zápory, které ač se jí nemusejí zrovna líbit, patří k její osobnosti. Sice se už několikrát snažila se odnaučit nepěkným návykům, ale pokaždé neúspěšně. Tou největší slabinou je fakt, že se pouští do mnoha věcí naráz a jen málokteré z nich dotáhne do konce, pokud vůbec nějaké. Dalším nepříjemným faktem je to, že příliš mluví. Jí samotné to ani nepřijde, ale druzí z ní mohou být nepříjemně překvapení. Má sklony věci příliš zveličovat a přikrášlovat. Z toho důvodu se také může stát, že z původního příběhu udělá něco úplně jiného, i když ne úmyslně. Další nevýhodou je prakticky nemožnost se na cokoliv pořádně soustředit. Ano, začátek vypadá slibně, ostatně jako téměř u všeho, ale při delším působení je roztěkaná a ztrácí pozornost. Je možná až přespříliš soutěživá, pokaždé musí vyhrát. Svou porážku si nedokáže přiznat. Bohužel pro sebe samotnou, taktéž má sklony druhé lidi podceňovat. Alespoň do té doby, než je pořádně pozná a pochopí podstatu jich samotných a jejich povahy, schopností a umění. Přátele si dokáže najít vskutku snadno. Druzí to tak možná mít nemusí a může jim připadat dokonce otravná, ovšem pro Juliette to nic neznamená. Ona chce přátele a chce jich hodně. Nemá příliš ráda překvapení, sama neví ani proč tomu tak je. Také nemůže vystát lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou něco víc. Nesnáší předsudky, kterých je beztak všude plno. Mnohem raději je za to, když se snažíme druhé napřed pořádně poznat, než je začneme nesmyslně soudit.

Abychom ovšem nepopisovali jen to špatné, Julie má i své dobré stránky. Je často velmi společenský tvor, který se nebojí přidružit i k naprosto neznámé osobě, jen proto, aby měla možnost si popovídat. Bez problému vám při první schůzce vysype prakticky všechno, co se v jejím životě doposud odehrálo i přesto, že to třeba slyšet nechcete. S čím více lidmi si popovídá, tím více potencionálních přátel nashromáždí, tímto heslem se řídí. I když se to tak nemusí jevit, je velmi citově založená. Své pocity dává veřejně najevo kdykoliv a kdekoliv. Když je šťastná či má dobrou náladu, rozdává ji všude kolem, kam jen může. Vše, co buď ona sama nebo někdo jiný řekne, dokáže proměnit v legraci. Nedokáže brát věci příliš vážně. Ale i zda má přirozeně své hranice, které respektuje. O svých zážitcích dokáže živě a poutavě vyprávět, jen stačí najít někoho, kdo bude ochoten ji poslouchat. Za každé situace je vstřícná, ráda svým přátelům i neznámým pomůže. Ať už jde jen o obyčejnou radu, nebo třeba něco vážnějšího. Prakticky pořád si zachovává přirozený optimismus, díky němuž se také často usmívá, aniž by k tomu měla nějaký opravdový důvod. Už od dětství byla velmi zvídavou osůbkou, na vše se vyptávala a vše musela vědět. Ve všem si najde zábavu, či dočasnou hračku. Pro představu, v období listopadu miluje rozhazování listí kolem sebe.. Jak již bylo zmíněno dříve, má ráda společnost, ovšem s občasnou podmínkou, že musí být středem pozornosti. Přirozený je pro ni taktéž fyzický kontakt s ostatními lidmi, objetí, dotyky a podobně. S klidem obejme i naprosto cizí osobu. Má sklony k naivitě a i ve vyšším věku si zachovává část své dětské povahy. Ráda vede sáhodlouhé debaty prakticky o čemkoliv. Její největší vášní je tanec, kterému propadla už jako malý capart. Krom toho doslova miluje přírodu a vše s ní spjaté. Rostliny, vůni lesa po dešti, prakticky jakoukoliv zvěř - ačkoli by se k ní v životě nepřiblížila - nabídka je vskutku široká. Taktéž věří na jednorožce a víly. Čeho se ovšem téměř na smrt bojí, jsou plyšáci. Nedovede si tuto podivnost vysvětlit, zkrátka tomu tak je.

Životopis

O svých rodičích Juliette nikdy nemluví. Na jedné straně otec, který ji navštěvoval pouze jednou za rok na její narozeniny a pokaždé byla přítomna podivná atmosféra, kdy mezi sebou prohodili pouze pár vět. No a na straně druhé matka, ke které Julie tak nějak nepřilnula. Odmalička byla samostatná jednotka, která nikoho nepotřebovala. Ačkoli její rodiče byli technicky vzato spolu, bydleli každý jinde a rovněž se příliš často nevídali. Otec, Moroj, dělal bůhvíco u Královského dvora. Upřímně se o to nijak zvlášť nezajímala. Její vztah k otci byl rezervovaný, avšak i tak vůči němu chovala jistou dávku úcty. Takováto situace trvala do Juliettiných přibližně šesti let. Jednoho dne se otec objevil ve dveřích s tím, že s nimi nějaký čas bude bydlet. Vztahy v celé rodině se pomalu, ale jistě začaly zlepšovat. Samozřejmě to chtělo čas, spoustu času, ale Jules byla schopná si k oběma rodičům vybudovat jakž takž sympatie. Těžko říct, zda-li je měla vážně ráda, ale snášeli se. Od již zmíněných šesti let až do doby, kdy Juliette odešla na akademii, měla oba rodiče u sebe. V průběhu těchto let se ze všech sil snažila zapadnout mezi ostatní děti, aby si ještě mimo dhampýrský život trochu užila i ten normální. Normálnost však od ní byla na míle vzdálená, jen co je pravda. Občasné tréninky, které spíš brala jako cvičení, kterým se udržovala v kondici, přecházela bez nejmenší poznámky. Pokaždé si však musela vydupat alespoň jeden den v týdnu, kdy mohla být dítětem a později i teenagerem. Alkohol se ji obloukem vyhnul, sama si k němu cestu nějak nenašla. Sice jí ho v žádném z podniků stejně neprodali, ale to neznamenalo, že s nim v kruhu přátel nepřišla do styku. Na akademii, kde v současné době přebývá, má dostatečnou volnost, na kterou byla po celý dosavadní život zvyklá. Samozřejmě jsou tu pravidla, avšak Juliette tu a tam dokáže najít cestu, jak je obejít. Nebo porušit, to už je jedno. Většinu času se však předvádí jako ukázkový a bezproblémový student.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky