Daniel Morris
Sem vložte podnadpis

  • Jméno:  Daniel Morris
  • Věk:  25 let
  • Značky:  Dvě


Povaha

Jeho povaha se nedá moc v krátkosti vystihnout. Po většinu času bývá dost jednotvárný, dá se říct až nudný, ale občas se stane, že zažije jisté výkyvy nálady či podobně. Nejčastěji je tedy značně uzavřený, zamyšlený a poměrně nespolečenský. Pokud na něj promluvíte, může se stát, že na vás vrhne nenávistný pohled, kterým jakoby říkal, že jste udělali osudovou chybu.. Když nevrhá takovéto pohledy, tak je Danielova tvář naprosto nečitelná, bez jakéhokoliv výrazu. Jen výjimečně se stane, že mu mezi obočím naskočí vráska - v tom případě je něco špatně. Pokud ho neznáte (a zřejmě ani nepoznáte), mohli byste si říct, že je to ukázkový případ absolutně nespolečenského člověka, bručouna či psychicky labilního jedince. Možností je spousta. Při nejlepším vám nebude věnovat ani tu nejmenší pozornost. To však není způsobeno tím, že by přímo proti vám něco měl, zkrátka není nejvýřečnější. Dokáže dlouhé hodiny sedět na místě a například číst bez toho, aniž by se pohnul. Ovšem pozor, není to žádný lenoch. Řádně dbá na to, aby měl pravidelný trénink a tím si udržoval svou fyzičku a kondici. Krom toho je možná až moc tvrdohlavý - jednoduše si musí prosadit svou ať to stojí cokoliv. Nemá smysl mu v tomto odporovat, jelikož Daniel se jen tak nevzdává.

Jak již padlo dříve, je tu i ta druhá, o něco přístupnější a milejší stránka. Když chce, dokáže se docela dobře bavit a občas být i výřečný. Nečekali byste to? Inu, i od Dannyho se můžete něco dozvědět. To, že se nerad svěřuje se svým soukromím už je věc druhá. Pravda, někdy má chvíle, kdy jisté střípky utrousí, jen tak, aby se neřeklo. Ovšem to jen ve skutečně ojedinělých případech. Přátel pravda moc nemá, jednoduše si stojí za tím, že je nijak zvlášť nepotřebuje. Pokud se však stane, že si s někým padne do oka a ten druhý o to stojí, čeká oba dlouhá cesta budování důvěry, která může, ale nemusí, vyústit až v přátelství. Momentálně se přesně toto stalo pouze s jednou jedinou osobou na celém světě.

Životopis

Prokletí. Dar. Úděl. Jen si vyberte, výsledek je pořád stejný. Daniel byl a vždycky bude dhampýr - napůl člověk a napůl Moroj. Ostatně, stejně jako jeho matka. Otce sice znal a párkrát se s ním i viděl, ale to bylo také všechno, žádné bližší pouto mezi sebou neměli. Danielovo dětství bylo vcelku normální, dá-li se to tak říci. Jeho matka byla stále ochránkyní jisté morojské mladé dámy, ke které byla vázána slibem. Sama si vybrala tuto cestu, jelikož, upřímně, děti nikdy nechtěla. Ale stalo se. Tím pádem se s ní Daniel příliš často nevídal, pouze pár hodin denně. Ten zbytek? Většinou se o něj staral strýc Max, tedy matčin bratr. Právě od něj se Daniel naučil prakticky všechno, co potřeboval jako pravý dhampýr znát. Jen co byl dostatečně starý a připravený, začal s řádnou výukou nejen boje, ale rovněž sebeobrany a další nezbytných věcí. Max bral malého chlapce sebou prakticky všude, kam to bylo možné, aby poznával nebezpečí, které číhalo takřka všude. Když bylo Dannymu deset let, přišla velká změna. Ona Morojka, která byla spojená s jeho matkou Anne, se z neznámého důvodu musela přestěhovat a nebylo jiného řešení, než že dhampýrku vezme sebou. Původní plán byl ten, že Daniel pojede rovněž s matkou, ale... upřímně, to nebylo zrovna vyhovující. Takže se dohodli na tom, že zůstane bydlet u svého strýce Maxe a matku bude navštěvovat jak jen to půjde. Inu, prvně Daniel chodil, tak jako každé normální dítě, do obyčejné školy ve městě. Už od malička byl tichý a uzavřený, spíše se soustředil na studium a podobně, než aby běhal po venku s kamarády. V podobném duchu uběhlo několik dalších let, až dokud nebyl čas, aby Danny nastoupil na opravdovou a pořádnou školu, kam vskutku náležel. Přesun proběhl více než hladce, jelikož žádné přátele neměl a strýc? Ten mu sice chyběl, ale alespoň si dopisovali. Někdy v průběhu studia se Jeho studium zde nestojí příliš za zmínku. Snad jen to, že z jeho ročníku patřil ke špičce třídy mu prospělo, minimálně co se plánů do budoucna týče. Sám a osamotě, tak strávil všechny roky studia až do okamžiku, kdy složil slib. Na celé tři roky se ztratil ve světě. Moroje, kterého by musel chránit, zatím neměl, čili ho nic nebrzdilo. Ano, setkal se i s matkou, ale šlo pouze o chladné a víceméně formální setkání. Většinu tohoto času strávil u Maxe. Později, když mu bylo dvacet tři, se na Akademii vrátil znovu, tentokráte jako učitel. Sám sobě se tu a tam divil a stále diví, co jej k tomuto rozhodnutí přimělo, ale rozhodně nelituje. Je to teprve krátce, co s někým navázal řekněme hlubší kontakt, než jen zběžné prohození pár slov. Mluvit o přátelství je ještě předběžné, ale možná jednou dospějí i tam. Onu dívku, Sydney, si poměrně oblíbil. Jednoho dne ji z čisté rozpustilosti a proto, že musel využít dobré nálady, vzal na projížďku motorkou. Co se prvně zdálo jako skvělý plán. Nicméně nějak nevypočítal rychlosti či přecenil své schopnosti, tak se stalo, že měli havárii. Ze samotné nehody si pamatuje jen málo, vlastně prakticky vůbec nic. Musel se však vrátit zpátky do zaběhnutého režimu. Lehce zmatený, rozhodně, ale jakž takž se drží.